ÓDA NA MÓDRÓ ŽENU

Ó módrá ženo však ty víš,
ničeho se nebojíš.
Pomůžeš kde v srdci tíž,
všechno smutné zahladíš

A módrá žena věděla,
že potřebuje manžela,
páč bez něho by zemřela.

Ó módrá ženo však ty víš,
všude lítáš, nepostujíš.
Odlehni ihned svůj těžký kříž,
do kouta koště odhodíš.

A módrá žena věděla,
že vztahy navázat musela.
S holkama pokecat z večera,
aby z ní byla nádhera.

Ó módrá nevěsto, však ty víš.
Až na svatbě závoj odhodíš,
BUDEŠ ŠŤASTNÁ K BOHU BLÍŽ
A MANŽELOVI BUDE TÍŽ...

Alois Pokorný, 2008, Krumpáč