KOVÁŘ KRÁLEM?

Za velikým kopcem s veží,
na které jsou hodiny.
Princezna tam v síti leží,
uprostřed své rodiny.

A když ráno slunce výjde
zahradou se prochází.
Někdo před hradem se mihne,
je to kovář v nesnázi.

On hlavu plnou myšlenek,
jak uskutečnit plán.
By s ní moh jíti navenek
a být s ní chvíli sám.

Však jak to bývá vážení,
co na to pan král?
Jej přesvědčit o lásce k ní,
to úkol co bůh dal.

Kovář jak je známo všem,
však věří v sílu svou.
On říká sobě každý den,
jednou bude mou.

Ta princezna je překrásná
a kovář dobře ví,
že získat ji věc nesnadná,
on se zaň pomodlí.