Omlouvám se světu,
že nedokážu.
A pořád jenom pletu,
že neuvážu.
Své myšlení a skutky,
co provází mě stále.
Jak nekončící důtky,
jsou osamělé.
Jako slon si někdy příjdu,
když neovládám nohy.
Snad z toho jednou výjdu,
já mám ty skryté vlohy.
Já omlouvám se světu,
že pořád se jen pletu.